V Macounově odkazu shledáváme dva dominující celky - krajinu Českomoravské Vysočiny a pragensie. Macoun měl již jako student roku 1908 štěstí, že mohl mít stojan vedle Antonína Slavíčka v území pražské asanace, kde postupně houfně mizely malebné urbanistické celky s neuvěřitelnou plejádou architektonických, uměleckořemeslných i ryze uměleckých detailů a artefaktů. Nejcennější byly samozřejmě demontovány a zachráněny - lze je vidět kupříkladu v instalaci v budově Muzea hl. m. Prahy na Florenci. Ovšem podstatná většina míst na pomezí Starého Města a Josefova(pověstná pátá čtvrť neboli židovské město) vzala za své a dokumentovali je tehdy narychlo fotografové a malíři. Macoun pracoval převážně na drobné lepenky, které pak doma převáděl do středních a velkých formátů, jichž je ovšem poskrovnu - z rané doby známe jen Jatka v páté čtvrti (Židovské muzeum Praha) a Platnéřskou ulici (soukromá sbírka Praha). Posuzovaný obraz je zjevnou sumou jeho výtvarných snah té doby, tedy let 1908 a 1909. Jedná se o reprezentativní formát i zdatně svedenou atmosféru lokality, zachycenou z nezvyklého nadhledu, kdy stál u okna nejspíš až ve druhém patře Klementina, odkud se otvírá pohled k východu ke Staroměstskému náměstí a Týnskému chrámu (dvojvěží nad střechami) v linii dnešní Linhartské ulice. Linhartský plácek zanikl při asanaci a levou stranu záběru dnes zabírá novostavba budovy Magistrátu od arch. Osvalda Polívky. Mohutná barokní forma nad střechami vlevo je Dientzenhoferův kostel sv. Mikuláše


Linhartský plácek

Kol. 1908, olej na plátně, 116 x 125,5 cm, značeno vlevo dole: G Macoun ,

Hledáme

Více o autorovi

Share |

přidat příspěvek